JSME ANONYMOUS. JSME LEGIE. NEODPOUŠTÍME. NEZAPOMÍNÁME. OČEKÁVEJTE NÁS.

od admin on  21. Únor 2013 |
|

JESTLI JSTE SE NĚKDY, BYŤ JEN TROCHU, OTŘELI O TEMNĚJŠÍ ZÁKOUTÍ INTERNETU, PAK JE TÉMĚŘ NEMOŽNÉ, ABYSTE NENARAZILI NA NÁZEV PIRÁTSKÉ SKUPINY ANONYMOUS. PRÁVĚ JSEM JEDNÍM DECHEM DOČETL KNIHU PARMY OLSONOVÉ JSME ANONYMOUS, KTERÁ POJEDNÁVÁ O STRUKTUŘE A FUNGOVÁNÍ DVOU NEJZNÁMĚJŠÍCH HACKERSKÝCH USKUPENÍ VŠECH DOB – ANONYMOUS A LULZSEC.

 

Pro člověka, jako jsem já, který nemá osobní vazby na hackery, je takřka nemožné dostat se ke komplexním informacím o Anonymous. Naštěstí je tu ale kniha Jsme Anonymous, která je údajně první ucelené svědectví o tom, jak volné uskupení hackerů z celého světa zahájilo dosud nevídanou vzpouru, jež otřásla vládami i nadnárodními společnostmi, než ji nakonec podkopala zrada ve vlastních řadách. Parmy Olsonová o sobě tvrdí, že prolomila běžnou povrchnost novinových titulků a pronikla přímo do světa Anonymous a LulzSec. Její kniha vychází ze stovek setkání se samotnými hackery a především z exkluzivních rozhovorů se všemi klíčovými členy skupiny LulzSec.

A co že to Anonymous podnikají za akce? Provokují, škodí, ale především se baví na cizí účet. Například koncem roku 2010 napřely tisíce hacktivistů pod hlavičkou Anonymous síly k elektronickému útoku na webové stránky společností VISA, MasterCard a PayPal na protest proti jejich nevybíravému jednání s organizací WikiLeaks. Další oběti Anonymous byly rozmanité – podařilo se jim hacknout, předělat a zostudit webové stránky zábavního giganta Sony, televizní stanice Fox, Vatikánu nebo scientologické církve. Jindy zase zveřejnili osobní data tisíců uživatelů pornografických stránek, mezi nimi i údaje státních a armádních zaměstnanců. Poselství bylo jasné: nikdo před nimi není v bezpečí.

Kniha líčí příběh celosvětového hnutí internetových vzbouřenců a jeho důsledky pro další vývoj počítačové bezpečnosti. Dle mého názoru je právě největším přínosem skupiny Anonymous pro internet, ale vlastně pro společnost jako takovou, právě fakt, že upozorňují na bezpečnostní chyby v systémech, které v případě zneužití mohou napáchat nemalé škody. Překvapilo mě zjištění, že tvrdé jádro Anonymous (včetně jejich skalních sympatizantů) tvoří veskrze děti školou povinné. Na to, abyste se přidali aktivně k útokům Anonymous, nepotřebujete být hackery s mnohaletou zkušeností, ale stačí vám stáhnout si program, pomocí kterého se přidáte k armádě Anonymous a pomůžete jim „sestřelit“ nějaký server. Pocit účastnit se na něčem tak velkém, jako je vyřadit z provozu servery nadnárodních korporací, je jistě velké lákadlo pro nejednoho pubescenta, lákadlo, kterému se dá lehce propadnout. V teenagerovském věku ale bohužel moc nepřemýšlíte nad vážnými následky, které pro vás můžou skončit nemalými opletačkami se zákonem.

Po přečtení knihy jsem nabyl dojmu, že se Anonymous řídí pravidlem: jednou měř a dvakrát řež – tedy nejdříve konají a pak teprve zpětně přemýšlejí, proč to vlastně udělali. A to ještě před přečtením knihy jsem měl pocit, že všechny akce jsou ideologicky důkladně promýšleny předem. Našel jsem ale i dvě vyloženě pozitivní informace. Tou první je, že Anonymous začali působit až v době, kdy jsem byl daleko za pubertálním zenitem. Kdyby byly Anonymous hudbou mého mládí, možná bych se nechal zlákat vidinou být součástí „něčeho velkého“ a přidal se do jejich řad. Tou druhou pozitivní zprávou je, že mám dvě dcery, a jelikož ve světě hacktivismu jsou hackeři ženského pohlaví velkou vzácností, budu teď usínat o něco klidnější :-) .

A na závěr si neodpustím trochu chytráctví (Anonymous by mě jistě označili za morálbuznu), které mi moc nejde z úst, ale jako zodpovědný rodič to napsat musím. Za sebe bych určitě uvítal, kdyby se ve výuce na školách objevila zmínka o hackerech s důrazem na míru rizika a následků, pokud se jedinec k nějaké pirátské skupině přidá. Zároveň si myslím, že chtě nechtě je to pro děti hmatatelnější a atraktivnější téma než třeba komunismus.

Zdroj: Nakladatelství Práh